Malý Princ

08.10.2017

""Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit." (Kapitola VIII)"

""A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá." "A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...," opakoval malý princ aby si to zapamatoval. "Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška. "Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži..." "Jsem zodpovědný za svou růži...," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. (Kapitola XXI)"

""Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí."  (Kapitola XVIII)"

""Správně. Je třeba žádat od každého to, co může dát," odvětil král. "Autorita je založená především na rozumu."... (Kapitola X)"

""U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají." " Nenalézají..." odpověděl jsem. " A přesto by mohli, najít, co hledají v jediné růži nebo kapce vody..." "Ano" odpověděl jsem. A malý princ dodal: "Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.""

""Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět..." "Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce. "Poušť je krásná...," dodal. A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp... Nevidíme nic... Neslyšíme nic... A přece něco září v tichu... "Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu...," řekl malý princ. Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství... "Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!""

"Dospělý si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: "Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry?" Místo toho se zeptají: "Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?" Teprve potom myslí, že ho znají. (Kapitola IV)"

""Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu." (Kapitola XXIV)"

""Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy slunce..." (Kapitola VI)"

""Malý princ odběhl podívat se znovu na růže. "Vy se mé růži vůbec nepodobáte, vy ještě nic nejste," řekl jim. "Jste krásné, ale jste prázdné," pokračoval. "Není možné pro vás umřít ... ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval... Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.""

""Sbohem...," řekla liška. "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné." "Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval."

""Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne nemusí týden pít. "Proč to prodáváš?" zeptal se malý princ. "Je to velká úspora času," odpověděl obchodník. "Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden." "A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?" "Co kdo chce..." Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce... (Kapitola XXIII)"

""Ty jsi podivné zvíře," řekl mu konečně, "tenké jako prst..." "Ale jsem mocnější, než prst krále," řekl had. (Kapitola XVII)"